poslední fotografie

Vertikální zahrada hotelu Pershing Hall v Paříži

Zelená stěna v Pershing Hall z roku 2001 je první provedení Blancova systému v takto velkém měřítku vůbec. Do té doby byl aplikován pouze na relativně malé svislé plochy. 320 druhů rostlin bylo použito k vytvoření této přes třicet metrů vysoké přírodní tapisérie s proměnlivým vzhledem. Je to živoucí zelená kompozice, která spojuje všech šest pater budovy hotelu a i dnes zůstává jednou z nejvyšších vegetačních stěn tohoto francouzského botanika. V atriu hotelu vytváří imaginární primitivní svět evokující skalisko pokryté tropickými rostlinami, večerní nasvícení pak ještě přidává na atmosféře a atrium se mnění v kouzelnou divadelní scénu. Pro případ nepříznivého počasí je součástí prostoru i zatahovatelná střecha.

Blancovi botanické kompozice zahrnují velké množství nekonvenčních kombinací exotických druhů rostlin s těmi běžnými, zahradními druhy. V kompozici se tak objevují běžné půdopokryvné druhy rostlin jako barvínek, skalník či traviny nebo okrasné keře jako hortenzie, komule či trojpuk vedle subtropických kapradin, fíkusů a pepřinců.
Čemu se Blanc vyhýbá je použití popínavých druhů rostlin, které jsou příliš rozpínavé a je těžké je v kompozici stěny usměrňovat v růstu. Do horní části kompozice umisťuje rostliny, které vytváří prostorovost svými visícími větvemi a do nižších sekcí stěny naopak dává menší byliny, aby se vytvořil kompaktní a jemný povrch.

V Blancově filosofii pojem výhodné soužití mezi rostlinami s různými životními nároky přerůstá v touhu podporovat bližší spojení mezi obyvateli měst a součástmi přírody, včetně vytváření nových umělých přírodních celků. Jedno takové bližší spojení mezi lidmi a přírodou v ryze antropogenním prostředí můžeme vidět například právě v hotelu Pershing Hall v Paříži.

Vertikální zahrady - hotel Pershing Hall   www.pershinghall.com

Hotel Pershing Hall najdete v takzvaném zlatém trojúhelníku Paříže, kousek od Champs Elysées v Rue Pierre Charron 49. Vkusná renovace empírové budovy z 19. století, která v první světové válce sloužila jako hlavní stan americké armády, z ní vytvořila jeden z nejexkluzivnějších hotelů v Paříži. Interiér budovy Pershing Hall navrhla světově uznávaná designérka Andrée Putman. Ve svém návrhu Putmanová respektovala historii budovy a jako vizuálně nejpřitažlivější rys interiéru umístila do atria hotelu vegetační stěnu od Patricka Blanca

.

Vertikální zahrady - hotel Pershing Hall  www.pershinghall.com

ZA VERTIKÁLNÍMI ZAHRADAMI PATRICA BLANCA

Za dílem Patricka Blanca se můžeme vypravit do rozličných měst ve Francii i Evropě. Přímo v Paříži je k vidění hned několik jeho děl, například zelená stěna na fasádě nákupního centra Quatre temps a pokud se ubytujeme v pařížském hotelu Pershing hall, tak budeme mít vertikální zahradu umístěnou ve foyeru hotelu na očích každý den.
Za návštěvu stojí i Parc floral, který v roce 1969 navrhl francouzský zahradní architekt Daniel Collin jako prostor pro zahradnické a botanické výstavy. Místní zelená stěna od Patricka Blanca patří k prvním veřejným projektům vegetačních stěn.
Další prostor pro svůj rostlinný obraz dostal Blanc od francouzského architekta Jeana Nouvela. Oživil tak vchod do budovy Fondation Cartier.
Pokud zavítáte k pařížskému mrakodrapu Coeur Défense, uvidíte i téměř 20 metrů vysokou betonovou větrací věž z podzemního parkoviště. Patric Blanc ji hustě pokryl pnoucími rostlinami, věž tak představuje pro tuto betonovou kancelářskou čtvrť netypický zahradní element.
Zakusit pocit jako v románu Julese Verna Dvacet tisíc mil pod mořem můžete v Stationnement des Terenes - pětipatrovém garážovém domě od architekta Edouarda Francoise na Avenue des Terenes v 17. pařížské čtvrti. Každé garážové patro je nasvíceno jinak barevným světlem, které transformuje parkoviště na mnohovrstevné království barev. Do tohoto projektu přispěl Patrick Blanc instalací „skleníkových schodišť“ s vegetačními sloupy z tropických rostlin protínající celá schodiště odshora dolů. Vysoká teplota a vlhkost v těchto „schodišťových sklenících“ spolu s efekty intenzivního horka a zvuku kondenzované vody v stále dopadajících kapkách působí na návštěvníka až bizardně.
I ten nejroztržitější návštěvník Paříže si všimne 40 čtverečních metrů bohatého porostu pokrývající fasádu Quai Branly musea, na kterém opět spolupracovali architekt Jean Novel s „vertikálním zahradníkem“ Patrickem Blancem. Tato vertikální zahrada byla vytvořena během roku 2004 a zahrnuje přes 15 tisíc rostlin. Tento živoucí botanický katalog zahrnuje 150 různých druhů rostlin z celého světa. 
V Avignonu je pak k vidění sto metrů dlouhá vegetační stěna, která pokrývá průčelí supermarketu Marché des halles v historickém centru města.
V Italském Janově pak můžete navštívit druhé největší akvárium v Evropě Genoa aquarium postavené pro Expo ´92, kde se nacházejí tropické zelené stěny, které byly jedním z prvních pokusů Patricka Blanca o tropickou vertikální zahradu.

BLANCOVY ROSTLINNÉ OBRAZY
Zelené stěny Patricka Blanca mají až pozoruhodný obrazový efekt. Měnící se struktura, hustota a barva rostlin působí na pohled jako by vegetační stěna byla klasická olejomalba. Zdá se, že Patric Blanc znovuobjevil dovednost starých mistrů pečlivým výběrem rostlinných druhů, které do svých stěn používá. Některé vegetační stěny mají až krajinomalebný charakter, možná proto, že je to abstraktní dílo, kde se v různých částech zachycuje světlo a odráží velké množství obrazů. Není to plochý zelený povrch, ale umělecká forma pestré a souzvučné harmonie. Patrick Blanc má na paletě místo barev listoví: od jemně zelené, matně mlžné po ostrou, pichlavou trávu, která kontrastuje s jemnými listy kapradin. Propracovaná směs efektů a harmonie uspořádání a stínů po celé ploše vegetačních stěn, jsou těžko popsatelné a nekonečný sortiment podněcuje naši zvědavost prozkoumat tuto rostlinnou malbu zblízka. Další informace a fotky vertikálních zahrad Patricka Blanca můžete najít na webových stránkách www.verticalgardenpatrickblanc.com.

Od počátku věků byly zahrady jako forma umění úzce spjaty s úsilím člověka vymanit prostor určený pro zahradu z běžné horizontální představy krajiny. Již v 6. století před naším letopočtem, kdy založil král Nebuchadnezzar II. babylónské zahrady pro svou manželku Amytis, se objevuje snaha založit nikoliv zahradu přírodní, ale naopak zahradu výhradně kulturní. Tvorba zahrady daleko od původního zdroje a lokality a vytvoření stejných podmínek na terasách v srdci města zdůrazňuje přední úlohu člověka v rámci přírody jako celku.